Úplně obyčejný pracovní den, dík za něj!

Aneb o tom, jak vypadá všední den mnohých z nás. O čem přemýšlíme, když se přesouváme z místa na místo osamoceni za volantem. Třeba o tom, jak nás pronásleduje Libye a Fukušima, hystrický Kalousek nebo sčítání lidu. Nebo třeba o tom, že bude krásný den.

V 6.05 se hlásí o slovo svým odpudivým vřískotem budík v mobilu. Mé první myšlenky dne pokaždé sklouznou k tomu , proč zrovna v přístrojích HTC jsou budicí tóny obzvlášť hnusné. Všude je zima. Samozřejmě jsem zapomněl nastavit letní čas na termostatu vytápění, tento málointeligentní systém má ještě noc.

Mezitím se probouzí ta krásnější část rodiny. U snídaně si navzájem bereme noviny z rukou, zajímavěší titulek je zrovna v té části novin, kterou  drží ten druhý. Svačiny. Omluvenky do školy. V koupelně právě docvakal vypínač, nastává velký problém s malbou obličejů. Současně se obouváme, proč máme předsíň tak malou? Rozvoz do škol cestou do práce.

Dnes už nepojedu ani do kanceláře, odvolali mě na stavbu, kde se bude jednat o změnách projektu. Mám ještě čas, zastavuji proto na pumpě a objednávám ranní preso. Telefonicky ruším dojednanou schůzku, kterou přesouvám na odpoledne. Co jsem to chtěl vlastně odpoledne dělat? Jojo, vypracování slíbené nabídky musím přsunout na další den. Místo abych od stolku sledoval blonďatou obsluhu, zapínám novou čtečku Kindle a projíždím ranní zpravodajství iDnes. Úžasná věc, tahle čtečka, úplně jiná dimenze čtení. Stihnu se ještě připojit na Lupu.cz (čtečka má i 3G modul) a hned z prvního příspěvku se dovídám, že legálně si na čtečce asi stejně nikdy nic nepřečtu, neb naši vydavatelé většinu eknih opatří jakousi DRM ochranou, která bude kompatibilní zase pouze s jejich přístroji. Ještě nic nevydali, ale o restrikcích již mají jasno. Možná chtějí opravdu dopadnout jako jejich kolegové z hudební branže.

Změny v projektu vysvětleny, odsouhlašeny, s montážní firmou probrány další detaily, s investorem termíny :). Půlhodinová záležitost se protáhla do pozdního dopoledne, kručení v žaludku hlásí přesný čas. Cestou zpět jsem rádio pustil zrovna v celou, Radiožurnál vysílá zprávy. Ještě, že jsem se netrefil do hudební vložky. Falka s Bílou bych podruhé již dnes asi nedal. Libye, Fukušima, Kalousek, mizerný fotbal. Ovšem hostem po zprávách je paní Drábová. Konečně rozumný člověk v éteru. Chudák, snaží se vysvětlit posluchačům, že opravdu nebudou posypání radioaktivním spadem, a že po jodových tabletách můžeme dostat akorát průjem. Dalším složitějším pojmům z fyziky radioaktivního rozpadu prvků stejně většina lidí neporozumí, takže se ještě více utvrdí v tom, že nám všichni zlí politici lžou.

Blížím se k rodnému městu. Pokaždé, když se na obzoru objeví hradba komínů, pookřeji, jsem přece doma. Dnes na tramvajích nevisí cedulky "smog", ostravský hit letošní zimy, takže mám dovoleno pootevřít okénko a vpustit něco voňavého jarního povětří, které tak pohladí na duši. Projíždím čtvrtí, kde jsem vyrostl. Instinktivně mrknu mezi paneláky, kde jsem v teplákách strávil velkou část dětství. Poznávám každý strom, z paměti si přehrávám i to, co z auta nemůžu vidět. Prolézačky, sloužící jako fotbalové branky, houpačku, pod kterou byla po dešti vždy obrovská louže.

Míjím pumpu OMV, benzín je opět dražší. Pěkně nám to naši arabští přátelé koření. A Sarkozyho soukromá válka, do které namočil celou Evropu, Libyjskou agónii ještě prodlužuje. Budeme vám pomáhat proti Kadáfímu, ale jen trochu. Až se navzájem skoro všichni postřílíte, budete kupovat francouzské zbraně a budete platit ropou. A hysterie kolem vypínání jaderných elektráren navíc zdraží ještě elektřinu.

Konečně v kaceláři. Stažení mailů, polovina spam, všechno do koše. Synchronizace outlooku s mobilem. Oběd. Odjezd na jednání opačným směrem než ráno. Půlhodinový hovor do auta s kolegou, který prostřednictvím bluetooth zcela vyčerpal energii mého komunikačního přístroje. Za jízdy chci vytáhnout nabíječku, ale kabel se zachytává o mapu v přihrádce pod palubní deskou a nabíječka končí pod nohama zamotaná někde u brzdy nebo plynu. Nakonec, nemusím být stále na příjmu. Do práce se vracím odpoledne. Nic moc se už začínat nedá.

Těším se domů na večeři. Na ten dlouholetý každodenní rituál kdy se rodina sejde u stolu. Musím se stavit koupit ten nový vypínač a vyměnit ho ještě za světla.