Sprejeři jsou vandalové, žádní umělci, p.Linblade!

Pokud sprejer neboli writer, nastříká nějaké klikyháky, tedy tagy (angličtina je nádherná), bez dovolení majitele na jakoukoli omítku, plot, nedejbože na něco v přírodě, je to vandal. Vždy se bohužel najde pár "odborníků", kteří v tom budou vidět zárodek umění, vykřičení protestu proti šedi všedního dne, jedinou možnost vyjádření mladých lidí, zklamaných  s moderní konzumní společností, která jim neumožňuje se plně realizovat.  Zničená ta věc je ale úplně stejně, jako když někdo rozbije lavičku v parku.

opravdové street graffiti

Když někdo urve v budce telefonní seznam, zničí jízdní řád nebo ohne dopravní značku, nikdo nepolemizuje s tím, že to udělal "nejaký vandal". Pokud nasprejujete na sklo autobusové zastávky svůj klikyhák, jste pomalu umělec, samozřejmě svým povrchním okolím nepochopený.

Co mě ale doopravdy vyprovokovalo napsat tento příspěvek byl rozhovor s p.Tobiasem Linbladem ze Švédska, teoretikem graffiti a street artu, v páteční MF Dnes:

"Grafiti se dá charakterizovat jako estetický způsob komunikace. I když často jde jen o nápisy, které nic neříkají..... "

".... Myslím, že není náhoda, že se graffiti vyvinulo v New Yorku-reklamní panely tam jsou všude ...... když nemáte peníze na reklamu, existují další způsoby prezentace a graffiti je jedním z nich ..."

".... Snaha najít si své místo se i dnes týká všech mladých, ktří jsou do jisté míry vyřazeni ze společnosti. Před tím, než jim je 18 (21), nemají v rámci splečnosti žádná práva ..."

"... Z právního hlediska to vandalismus je. Mnoho lidí však graffiti jednoduše nerozumí. Je to exkluzivní záležitost, jako moderní umění, pro které spousta lidí nená pochopení..."

"... Smyslem street artu je vědomá komunikace s lidmi, na rozdíl od graffiti, které vzniká pro úzký okruh autorů..."

"... graffiti a street art vytvářejí základní podmínky pro demokracii, do veřejného prostoru mohou zasahovat i ti, kteří si jej nemohou koupit..."

Tak nevím. Na jedné straně má být graffiti způsob komunikace, na druhé straně je určeno pouze pro úzký okruh lidí. Kdybych také neměl kdysi osmnáct, určitě bych mladé lidi po přečtení tohoto rozhovoru dost litoval. Jak to ale vůbec nemají jednoduché ve společnosti, do které byli vrženi a nikoho teď nezajímají. Není to náhodou tak, že někteří  prostě nevědí jak zabít nudu? Frustrováni, že ve srovnání s okolím jsou nuly (a kdo v sedmnácti, osmnácti nebyl)? Většina lidí se snaží dál na sobě pracovat, studovat a dokázat více či méně to, co většina kolem. Někteří sprejují. Prý protestují (podle odborníků). Mají spíš potřebu ničit to, co není jejich. Ale to je asi otázka pro psychology.

Pan teoretik v sobě nezapře přímo učebnicový příklad západního levicového intelektuála, který na jedné straně velice rád parazituje na blahobytu, který je kolem něho díky těm, co něčeho dosáhli svojí prací a na druhé straně hlásá téměř komunistické bláboly typu, nemáš peníze, nevydělal sis, nevadí, vem si to, co je kolem tebe, lhostejno, čí to je. T.Linblad výše řečené konkretizuje - veřejný prostor je zde pro nás, abychom ho potřísnili svými podpisy, toto je totiž základ demokracie.

"... Švédsko je bohatá země, a proto zde graffiti vydrží max.dva dni, potom ho odstraní ..... město by mělo mít patinu ..."

T.Linblad si především neváží toho, že žije v zemi, jejíž životní úroveň většina lidí na této planetě nikdy ani neokusí. Že může žít v čisté zemi a mezi lidmi, kterým není lhostejné jejich životní prostředí.

A ještě k tomu modernímu umění. Že mu lidé nerozumí, či nemají pro něho pochopení, je jejich věc. A neskrývá se za pojmem "nepochopené moderní umění" často spíš umění špatné? Když se mi obraz nelíbí, tak pro moderní umění nemám pochopení?

Každý malíř si musí pro svoji výstavu sehnat prostory, které většinou nejsou zadarmo, pokud chce své obrazy ukázat ostatním. Maluje, co chce, je to jeho právo. Své výtvory ovšem nikomu nevnucuje, na jeho práci se jdeme podívat dobrovolně, pokud chceme. Nikoliv sprejer, ten si svůj výstavní prostor bere zadarmo. A svá plastická písmena stříká na místa, ketrá mu nepatří, nedovolil se, nezaplatil. Malíř se na svůj obraz hrdě podepíše, sprejer před veřejností uteče. Tady končí snaha prosadit se férově a začíná touha po zviditelnění na úkor druhých, v případě sprejerů vandalismus.

Závěrem se ale také musím omluvit všem writerům, kteří sprejují na vyhrazená místa a především to alespoň trošku umějí.