Igelitové tašky neškodí životnímu prostředí!

Návrh nového odpadového zákona. Igelitová taška se stala symbolem neřesti a konzumu současnosti. Nebudou možná ani za korunu, možná za euro. Hledám síťovku, někde musí být. Jak ale může igelit škodit, když se vlastně tak dlouho nerozloží?

Igelitky

Ničíme své životní prostředí, protože se nákupy nosí v igelitových taškách! Takto bych shrnul všechny ty nářky, které zřejmě povedou k zlikvidování něčeho, co lidé mají rádi a ulehčuje jim život. Je to zvláštní logika, když se mluví neustále o igelitových taškách, ale vůbec ne o tom množství obalů, které v nich nosíme domů. Taška samotná tvoří možná 1% všech plastových obalů v ní přenášených. Ale ve větru létají bohužel zrovna ty tašky, méně již kelímky od jogurtů. Dalo by se vyjmenovat tisíce plastových obalů, se kterými děnně musíme zápasit a o něž nikdo nestojí.

Když se mluví o ničení životního prostředí, vždy jsem si představil umírající rostliny, zvířata, tající arktidu i antarktidu. Kouřící komíny, buldozery v pralesích, 6-ti denní motocyklové závody v Jizerských horách, větrné elektrárny v Jeseníkách. Vojenský prostor na Doupově. Nájezdy borůvkářů do lesů. A co takhle zimní škvárové posypy na chodnících a cestách, které se válejí a víří ve větru všude až do května? A ten nesnesitelný smrad v našich vesnicích v zimě a na podzim, se kterým se léta nic nedělá. Nekonečné kolony aut přes většinu obcí a ekologičtí aktivisté, co blokují výstavbu obchvatů. Tak by se dalo pokračovat donekonečna. A zatím se řeší igelitky a další šikana obyvatel, resp.další zvyšování cen za odvoz odpadu.

Pan ministr Bursík mě ale dostal přirovnáním, že se v ČR ročně rozdá tašek tolik, co se vyprodukuje v Afghánistánu opia! Fakt dobré.

Ve volné přírodě se igelitky rozkládají desítky, možná stovky let. Takže za 300 let už tady nebudou. To není až tak špatné. Zatím se vozí na skládky, létají ve větru po sídlištích a lesích. Ale to je tak asi vše, co nám ty mršky páchají. Nesmrdí, nejsou jedovaté, nerozkládají se (až za mnoho let). Viděl jsem vrabce, jak z části igelitky mistrně vyrobili hnízdo. Bylo jim šuma fuk, jestli je to taška z teska nebo nějaká tráva. Zvířata vesele pobíhají a poletují po skládkách a radostně hledají něco na zub. Pravda, je tam smrad, občas si rozříznou packu o skleněný střep nebo rezavou konzervu. Ale, že by se zranili o igelitovou tašku?

Jestli tašky létají, kam nemají, válí se po ulicích a v potocích spolu s jiným harampádím nebo se třepetají někde na stromě, není to problém tašek samotných. Ano, není to estetické, je to přímo hnusné. Ale zakazovat obchodníkům, aby je kvůli tomu nedávali zákazníkům či prodávali za symbolické částky? Bordel přece dělají lidé a zase jenom lidé. Tašky létají tam, kde se vyhazují odpadky z oken (dnes už i v igelitových taškách), nevyváží včas kontejnery, nebo nejsou nádoby na odpadky vůbec. (Možná p.Kocábovi také jedna přilítne na hlavu).

Řešme raději důležitější věci, abychom měli v důchodu do igelitek nebo do těch síťovek vůbec za co nakupovat.