Jsme opravdu zakomplexovaní, neusmíváme se a máme špinavé záchody?

Aneb jaké se o nás někdy dozvídám věci a připadám si, že možná žiju někde jinde, a ne v Česku.

Nejsem žádný zaslepený národovec, v této oblasti patřím spíš ke kritickým skeptikům, ale některá klišé, která se stále dokola omílají v tištěných médiích, v příspěvcích komentátorů (bohužel i těch skvělých, které rád poslouchám), v rozhovorech s různými "světáky" a nejnověvi třeba v i zajímavém výběru příspěvků z webu expats.cz (MF Dnes z 10.9.t.r.), kde diskutují cizinci žijících u nás, mi už delší dobu hodně vadí a myslím, že jsou i dost nefér.

1. Neusmíváme se tak, jako jinde. Tento blábol slýchám již od r.89 s tak častou pravidelností, až si myslím, že to ti lidé, co o tom mluví, mají někde na taháku a přečtou si to, když neví, co říct. Nevím, proč zrovna toto se mě tak osobně dotýká. Možná proto, že sám nechodím po ulici a přiblble se neusmívám na všechny, co potkám, s kterými mluvím, ať již sám chci nebo musím. Pokud se výše míněné zaměňuje za sdílnost či ochotu, nemyslím si, že zrovna u nás se lidé chovají neochotně k cizincům. Právě naopak. Když jsem šel po ulici v italském, německém či švýcarském městě, kde jsem mohl chvilku pobýt, nikdy bych nerozlišil tamní lidi, stejně spěchající a nevšímající si okolí, od kteréhokoli místa u nás. Nikdo se neusmíval, každý se tvářil úplně normálně a řešil své problémy. Na ochotnou či neochotnou prodavačku jsem narazil jak v cizině tak i doma, podobných příkladů by se našlo moc a moc. Určitě budou lidé asi více navenek veselejší a hlučnější na jihu, než na severu, slunce nad hlavou a teplo po dlouhé měsíce dělá určitě své. Ale i tak jsem v Řecku neviděl více veselí než u nás. V souvislosti s tímto mě napadá, jak říkají psychiatři, že pocit štěstí může trvat jen deset minut a bezdůvodně se usmívá jen blázen.

2. Jsme země špinavých záchodů (a nádraží). Toto se traduje snad už od Rakouska. Dnes je to jeden z argumentů některých, proč nás řadit k více zostalým než jsou oni na Západě. Určitě je děs vlézt na veřejné WC někde na nádraží, které je staré sto let a rekonstrukce záchodů proběhla naposledy v r.60. A místo pisoárů je černá asfaltová stěna. Tam prostě neuklidíte. Na druhou stranu, jsou záchody nové a čisté i v těch hospodách, kde byste to opravdu nečekali. V tomto směru jsme se za posledních dvacet let posunuli dopředu možná nejvíc ze všech oblastí "společenského" života. Samozřejmě je to nejen o samotných nových nebo starých prostorech, ale i o lidech, kteří se o čistotu starají. Věřím, že pokud by bylo tolik prostředků, že by bylo na rekonstrukci všech starých veřejných WC, neznali bychom pojem špinavý záchod. Škoda jen, že z pár příkladů se dělají závěry typu, tam mají špinavé záchody, ti nepatří k nám čistotným ze Západu. Jednou jsem šel po velice rušné ulici v centru Ženevy a zabrousil do podzemních veřejných WC. To, že jsem i přes strašlivý zápach vlezl až dovnitř, svědčila nutnost mého konání, a v tu chvíli mi ani nevadilo, že jsem se ocitl na opravdu střičkých nemytých tureckých záchodech, které jsem viděl před tím jenom jednou, a to jako malý v Burgasu na letišti. Přesto i tak stále považuji Švýcarsko za čistou a krásnou zemi, kde se lidé také někdy usmívají.

3. V Česku žijí samí zakomplexovaní lidé. Toto je argument nad argmenty. Většinou těch cizinců, kteří zde žijí sami, bez rodin, tedy svobodně, bez jakýchkoliv starostí, a proto jim možná Čech, který potřebuje živit rodinu, musí řešit tisíce drobných problémů, je nespokojený třeba s výdělkem, atd. připadá zakomplexovaný. Ne, žije prostě jenom normální život. Takový, jaký by žil možná i on doma, kdyby tam zůstal. Uvedu záměrně jeden špatný příklad - měřeno podle počtu zastřelených školáků je zakomplexovaných jedinců  u nás určitě méně.